Pokaždé, když jsem v zaměstnání, tak se těším domů. Podle mého názoru každý má domov takový, jaký si ho udělá, protože když člověk bude mít krásný domov, tak se mu tam bude také líbit. Ovšem také ale záleží na tom, kolik vás tam bydlí. Protože pokud vás tam bydlí hodně a nikdo nemá soukromí, tak je to potom opravdu velice smutné. Protože když není soukromý, tak se lidé potom také mohou začít hádat. A já si myslím, že každý člověk chce mít doma klid. Každý domov má být plný klidu a pohody a také hlavně plný lásky. Někdy je to ale opravdu hodně náročné tohle všechno splnit.
Proto si myslím, že lidé, kteří třeba se doma hádají kvůli tomu, že nemají soukromí, tak je to potom opravdu veliká škoda, mě by se tohle také nelíbilo. Ale jsou lidé, kteří mají doma zase opravdu hodně soukromí, ale i tak se hádají. Ale abych se přiznala, tak mít doma soukromí, tak je to prima. Já to takhle mám a také mám výhodu, že doma se vůbec nikdo nehádá. Já totiž nemám ráda hádky. Vždycky mám z toho nějaké deprese AU nás doma to všichni ví u nás všichni doma ví, že z hádek mám doma deprese. A tak se vždycky všichni snaží, aby se nikdo nehádal.
Když třeba má někdo nějaké problémy, tak se se vším svěří. A tohle by mělo být u každého doma. Svěřování se anebo pochopení. A také musí existovat třeba nějaké věci, na kterých se dohodnete. Nesmí to být takové, že třeba budete na sebe naštvaní a nebudete spolu komunikovat. Doma je také důležitá komunikace, a to hlavně v každé rodině. Jenomže jsou některé rodiny, které třeba spolu vůbec nekomunikují. Povím vám, že kdybychom my doma nekomunikovali, mě by to opravdu hodně trápilo. Nejen trápilo, ale vadilo a možná bych se z toho potom i složila. Nebo bych skončila potom někde i na práškách. Naštěstí my máme domov plný lásky, klidu a pohodlí a tohle se mi líbí. Jsem za tohle opravdu hodně vděčná. Protože kdyby to bylo naopak, tak by mě to mrzelo a myslela bych si, že jsem selhala.
